Stále častěji se můžeme setkat s názorem, že dysgrafie, dyslexie, dysortografie a další dys- diagnózy jsou pouhým „módním výstřelkem“ a že se jimi omlouvá lenost či hloupost dítěte. „Za našich mladých let se naučilo psát každé dítě a žádné dysněco nebyly,“ namítají často prarodiče dnešních školáků s tím, že takové diagnózy jsou podle nich pouhou výmluvou.
„Ve skutečnosti dysgrafie i ostatní poruchy s předponou dys existovaly pochopitelně již dříve. Pouze jejich diagnostikování nebylo tak časté. Proto nemohl být uplatněn při výuce vhodný metodický přístup. Nediagnostikovaná porucha se proto občas odrazila ve formě zhoršené známky,“ vysvětluje Jana Johnová, odbornice na správné a zdravé psaní, a dodává, že přestože zdaleka ne každé nehezky píšící dítě, je dítě trpící dysgrafií, rozhodně by tato možnost neměla být brána na lehkou váhu. „Pokud vaše dítě skutečně dysgrafií nebo grafomotorickou poruchou trpí, může se to projevit nejen na výsledné známce ze psaní, ale později i v některých jiných předmětech. Vynaložené úsilí může dítě vyčerpávat, proto je třeba odborného vedení, aby mohlo být dítě v dalším vzdělávání úspěšné,“ podotýká Jana Johnová.
„Pokud se rodiči v psaní dítěte něco nezdá, měl by se v první řadě obrátit na učitele a konzultovat s ním konkrétní projevy (obtíže) při psaní svého dítěte. A to již například v průběhu prvního pololetí, protože při jednotném postupu rodičů a školy se dají mnohé obtíže včas podchytit a předejít tak následkům v podobě problémů při psaní“ vysvětluje Johnová.
„Dítě s dysgrafií má obtíže při vybavení správného tvaru písmena, tvarově podobná písmena zaměňuje. Zpravidla píše křečovitě, takže je písmo kostrbaté a může být méně čitelné,“uzavírá Jana Johnová a upozorňuje, že kromě porady s odborníkem je třeba věnovat náležitou pozornost uvolnění ruky a správnému úchopu psacích potřeb.
Není pochyb o tom, že klíčovým obdobím pro nácvik správného úchopu, rozvoj rytmického cítění nebo uvolnění ruky, které jsou pro psaní důležité, je již předškolní příprava.
Autor: Helena Koutková
