Leváctví: Přehled a přístupy
Leváctví je vrozený nebo geneticky podmíněný rys, který vzniká přirozeným neurofyziologickým vývojem. Naštěstí jsme se už dávno vzdali praktiky přeučování leváků na používání pravé ruky, což bylo zřejmým narušením jejich vývoje a duševního zdraví. Tato praxe byla naštěstí opuštěna koncem 60. let 20. století.
Dnes se společenský postoj k levákům výrazně zlepšil. V současné době existuje více firem, které vyrábějí hračky a pomůcky přizpůsobené pro použití levými rukama. Rodiče se však někdy obávají, jak se jejich dítě s levorukostí zapadne do školního prostředí. Naštěstí jsou učitelé dnes dobře informováni o tom, jak pracovat s leváky. Pokud existují pochybnosti o tom, zda jde o leváctví, doporučuje se konzultace s odborníkem, který může provést zkoušku laterality.
Zásady pro práci s leváky ve škole
Pro školní prostředí je klíčový individuální přístup k dítěti. Učitel by měl žáka leváka posadit tak, aby měl svého souseda v lavici po své pravé ruce, čímž se zajistí dostatek prostoru pro práci obou žáků. Důležité je, aby dítě nesedělo v lavici samo kvůli své levorukosti, protože by to mohlo vést k vnímání vlastní levorukosti jako handicapu.
Při výuce psaní procházejí žáci tzv. přípravným obdobím, během něhož učitel zaměřuje pozornost na uvolnění ruky, rozvoj jemné motoriky a upevnění hygienických návyků důležitých pro správné psaní. Uvolňovací cviky jsou součástí tohoto procesu. Je důležité sledovat, jakým způsobem levák drží psací potřeby. Správné držení psacích potřeb by mělo být u dítěte upevňováno již v předškolním věku, protože změna zažitého způsobu držení je obtížná.
Psaní leváků
Leváctví není nemoc, a proto není důvod k obavám. Klíčovým faktorem je individuální přístup učitele, který by měl být zachován u všech dětí. Dítě píšící levou rukou by mělo sedět v levé části lavice, pokud sedí dva žáci.
Podle I. Vodičky (2008) existují dva základní způsoby psaní pro leváky. Prvním je dolní způsob psaní, kdy pisatel tlačí pero před sebou, což může vést k zakrývání právě napsaného textu. Pro tento způsob psaní jsou vhodné písanky s předtištěnými vzory na konci řádku. Pokud taková písanka není k dispozici, měl by učitel vzor předepsat. Tento způsob je metodicky správný, ale může být pro dítě velmi náročný, zejména při delším psaní.
Druhým způsobem je horní psaní, které I. Vodička nazývá „drápání“. Ruka se nad písmem stáčí a opírá se hřbetem, což snižuje tlak na psací potřebu a umožňuje dítěti vidět právě napsaný text. Tento způsob je doporučován, protože je pro dítě méně namáhavý. Oba způsoby psaní by měly být prostřídány pravidelným uvolněním ruky, aby se předešlo přetížení svalů.
Natočení papíru a psací potřeby
Natočení papíru je individuální. Při dolním způsobu psaní bývá levý roh papíru natáčen směrem vzhůru. U horního způsobu psaní je papír natáčen stejně jako u praváků, tedy pravý roh směrem vzhůru. Je důležité přizpůsobit natočení papíru tak, aby vyhovovalo sklonu písma každého žáka.
Je rovněž důležité zvolit správné psací náčiní, které se nerozmazává. Osvětlení pracovního prostoru by mělo být přizpůsobeno potřebám leváka, aby si dítě při psaní nezastínilo.
