Procvičovat je nutné nejen ve školce, ale i v domácím prostředí. Podívejte se proto na několik příkladů, jak můžete u dětí rozvíjet sluchové vnímání.
PRO RODIČE
Rýmovačky, rozpočítadla a říkanky
Pokud máte více dětí, nechte je mezi sebou při rozdělování úkolů rozpočítávat. (Klasická rozpočítadla jako „ententýky“ nebo „plave mýdlo po Vltavě“ jsou věčnou stálicí). Při rozpočítávání sledujte hlavně, jestli dítě správně zapojuje prst, kterým ukazuje.
Identifikace zvuku
Šustění papíru, cinkot skla, zavírání dveří, pouštění vody apod. Zkuste pustit svému dítěti jakýkoliv z přirozených zvuků domácnosti a nechte ho říct, co slyší a odkud to vychází.
Rozdělování zvuků s obrázky
Ukažte dítěti obrázek nebo hračku s dvouslabičným názvem (např. AU-TO) a nechte ho přeříkat dané slovo po slabikách. Pokud to zvládne, nechte ho při vyslovení jednotlivé slabiky třeba tlesknout. Podle zaznamenaného úspěchu postupně přidávejte víceslabičná slova.
Slovní fotbal
Slovní fotbal není jen hrou pro zkrácení dlouhé chvíle, ale může být i edukační podtext. Tuto hru zvládnou však jen děti, které jsou schopné vyhláskovat slova a uvědomit se, jaké písmeno je poslední.
PRO UČITELE
Rozdělování zvuků s obrázky
Vezměte si na pomoc několikaslabičné obrázky, každý s rozdílným počtem slabik. (např. MÍČ, AU-TO, PA-NEN-KA). Zde bez slova vytleskejte slabiky konkrétního obrázku a nechte dítě, ať podle počtu rozlišených zvuků ukáže na správný obrázek a samo vyslabikuje, případně vyhláskuje. Postupně přidávejte obrázky s víceslabičnými názvy.
Rozlišení krátkých a dlouhých slabik
Na pomoc můžete využít tzv. bzučák, který podle stisku tlačítka zvukově doprovází délku slabiky. Navíc během stisku i svítí, čímž je zapojeno také zrakové vnímání. Při zapojení více smyslů je větší šance pro správné vnímání délky slabiky.
Test sluchového vnímání
U předškolních dětí (např. může být u zápisu) se může ověřit sluchového vnímání testem, který v roce 1993 upravil pro naše potřeby profesor Z. Matějček. Pro děti se uvádí jako tzv. cizí řeč, kdy dítě sluchem rozlišuje, jak znějí (stejně x nestejně) krátká neplnovýznamová slova. I rodič nebo učitel si může s dětmi tímto způsobem hrát. Je vhodné před použitím tzv. cizí řeči (např. kes x kves, kon x kon) uvést dítěti příklad na slově plnovýznamovém les x pes, lev x lev. Úkolem dítěte je určit, zda tato slova (ne)zní stejně, pak lze přistoupit ke slovům bez významu.